Děj románu je zasazen do krajiny na pomezí lesa a močálu, kde se na opuštěném nádraží setkávají dva neznámí, muž a žena. Nacházejí tu útočiště před netolerantní společností plnou násilí. Při marném čekání na vlak skládají účty z vlastní životní pasivity a chystají se k osudovému kroku. Hrdinovy vzpomínky na nedávnou minulost, pojímanou groteskně, ba přízračně, se prolínají s reminiscencemi výstřelků Francouzské revoluce. Kniha je obhajobou lidské individuality a odmítnutím uniformity a konformního chování.