Příběhy tří hrdinek, které se odmítly podřídit představám o úloze žen ve své době

Anne žije v Bruggách v době renesance, Hanna ve Vídni na konci 19. století, Anny Lee v Los Angeles současnosti. Tři osudy, tři ženy, které od sebe dělí staletí. Přesto mají něco společného. Všechny tři odmítají přijmout roli, kterou jim společnost, jejich okolí a muži chtějí vnutit, odmítají se smířit s obrazem, které jim nabízí dobové zrcadlo. Tři silné ženy, které se bouří a bojují o svou svobodu, o právo rozhodovat o svém životě. Tři ženy… nebo je to snad jen jedna jediná?

Anne se podívala do kulatého rámu, uzřela své stažené rysy, ocenila umně spletené vlasy, které vytvářely z její světlé kštice rafinovaný účes, udivilo ji, že má tak dlouhý krk a tak malé uši. Přesto měla podivný dojem: sice v zrcadle nespatřila nic nepříjemného, ale neviděla ani nic blízkého, pozorovala cizinku. Její obličej z anfasu, ze strany či zezadu mohl být její, ale stejně mohl patřit jakékoli jiné ženě; nepodobala se sama sobě.

Eric-Emmanuel Schmitt

Narodil se v roce 1960 v Lyonu. Vystudoval hudbu, literaturu a filozofii na École Normale Supérieure a stal se profesorem literatury na univerzitě v Chambéry. Jeho první hra Soud s Donem Juanem (La nuit de Valognes) byla uvedena v roce 1991. Hra Návštěvník (Le Visiteur) pochází z roku 1993 a byla Schmittovým velkým úspěchem. Byl oceněn prestižní Molierovou cenou v kategoriích Nejlepší hra, Nejlepší autor a Nejslibnější nové dílo a byl uveden v Argentině, Belgii, Francii, Itálii, Španělsku, Kanadě, Holandsku, Finsku, Rumunsku, Rusku, Švédsku, Turecku a Uruguaji. V roce 2000 složil Stavros Xarhakos na motivy Návštěvníka operu. V současné

době už má Eric-Emmanuel Schmitt na svém kontě více než třicet románů, povídkových knih, divadelních her a esejů a řadí se k deseti nejprodávanějším francouzským autorům, jeho knihy a divadelní hry vyšly ve 46 jazycích a milují je čtenáři a diváci v padesáti zemích světa. Česky dosud vyšlo osm knih, mimo jiné Pan Ibrahim a květy koránu (Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran, 2006), Zápasník sumó, který nemohl ztloustnout (Le sumo qui ne pouvait pas grossir, 2009) či Oskar a růžová paní (Oscar et la dame rose, 2011). Úspěch měla i divadelní hra Manželské vraždění (Petits crimes conjugaux, 2005).