Jednou ráno se probudíte a je tam. Podivný tvor, kterého nastrčili za vaše roztomilé žvatlající poslušné děťátko. Má stejné pyžamo, pihu na tváři jako vy a dává si vlasy za ucho stejným způsobem jako váš původní potomek. Kdo to ale, do háje, je?

Pomóc! Ono to nastrčené individuum je VAŠE dítě, jen právě překročilo linii neútočení. Co překročilo! Podupalo, zarylo do země, vyhodilo do vzduchu.

„Čaaau“ nebo „dobrý“ nedbale odpoví na vaše každodenní švitoření, „dobré ráno miláčku, jakpak jsme se vyspinkali“. Prohrábne si rozcuch a když snažíte skrz překvapením otevřenou pusu protlačit výkřik, „a to je jako všechno, co mi řekneš“, přihodí znuděné „a co jako,“ případně „vo co de“.