Kniha tematicky navazuje na knihu Jiřího Kejře: Husův proces (2000). Autor poukazuje na to, jak ve vlastenecky vzníceném ovzduší české společnosti 19. století tíživě působila skutečnost mučednické smrti M. Jana Husa. Hlavní myšlenka díla je v závěru knihy. Mistra Jana Husa si nemůže plně přisvojovat žádná církev, náleží celému národu jako jeho velká dějinná osobnost.