Antoine dělá vše, co se normálně dělá: najde si práci, ženu, vychovává s ní děti. Teprve nečekané dědictví mu ale umožní splnit si to jediné, po čem touží – plně se věnovat přípravě na smrt, neboť z jeho pohledu nemá nic jiného smysl. V pětatřiceti letech tedy vše opouští a pronajímá si na doživotí pokoj – v domově důchodců. Zde ve společnosti nemocných a umírajících seniorů bedlivě a se zdánlivým nadhledem pozoruje koloběh života a smrti a prožívá své šťastné dny. Kniha získala v roce 2001 cenu Millepages.