K mému překvapení se ve dveřích neobjevila dokonale upravená blondýnka, ale rozčepýřený blonďák. Ajaj, tahle varianta uvítání mě jaksi nenapadla.

"Jdeš mě informovat o výsledcích přijímaček?" zvedl tázavě obočí.

"Vlastně jsem něco přinesla Barče," zvedla jsem knížku do úrovně jeho očí.

"Bára není doma," informoval mě a úsměv mu mírně pohasl.

"Aha," přikývla jsem, ale neměla jsem se k odchodu.

Vteřinu jsme na sebe vyčkávavě hleděli a pak, ve stejné chvíli, kdy jsem se na něj vrhla, mě jeho velké ruce objaly kolem pasu a vtáhly mě do domu. Stihla jsem jenom krátce zalapat po dechu, než za námi zabouchl dveře a jeho rty se přitiskly na moje.