V příbězích Milana Šťastného se prolínají hrdinové, kteří tu s ironickým nadhledem, tu s nekritickým zaujetím sami sebou, vrávorají na hranici lásky a sexu, tragédie a humoru, života a smrti. Až na vyjímky jde o výseky z každodenní reality soužití mužů a žen, podrobené pečlivému drobnohledu, nepostarádající mnohdy až bizarní rozměry. Humor obsažený v povídkách není v žádném případě laskavý, ačkoli autor shlíží na své postavy s jistým pochopením. Po třech sbírkách poezie jde o Šťastného prozaickou prvotinu.