Ženy slova
Není to proto, že by ženy nepsaly. Aby stvořily díla, která si stále zaslouží pozornost, musely odlo...
Když se ručičky na hodinách života zastaví, je třeba posunout je vpřed
V pořadí šestý román Jany Poncarové. Hedvika Adlerová se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Jako řidička britských ženských pomocných sborů sjezdila poušť křížem krážem od Haify až po Káhiru. Rodiče jí zahynuli v koncentračním táboře, v pražské rodinné vile se usídlili Sověti a zbyl jí jenom letní domek u Plzně. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely a nic už není jako dřív. Hrůzy války a léta odloučení ji s manželem odcizily, a do cesty jí navíc vkročil jiný muž. Hedvika začne pracovat na britské ambasádě v Praze a spřátelí se se spisovatelkou Marciou Davenportovou, blízkou přítelkyní Jana Masaryka. Mezitím bezmocně pozoruje, jak jsou ideály, které ji přivedly k armádní službě, surově potírány a jednu totalitu v její vlasti střídá druhá. Podaří se jí vystoupit z neklidného bezčasí nulté hodiny?
Používateľskú recenziu môžu vkladať len registrovaní užívatelia
Prihlásiť