Až shoří voda
Elen Záhorská přijíždí do vesnice Hučín, aby na žádost matky oběti prověřila případ z devadesátých l...
Trpíte sebeironií, váš playlist má ADHD a fungujete v režimu permanentní únavy? Tak to si budeme rozumět.
Na začátku to byl obyčejný prázdný sešit. O rok později v něm bylo všechno, co mi život postavil do cesty.
Změny. Přátelství. První bouřky. Papírnictví. Knihy. Overthinking. Trapasy. Lásky, které se nikdy nestaly. I svět sociálních sítí, díky kterému jsem pochopila, že i ty nejobyčejnější příběhy mohou být neobyčejně blízké tisícům lidí.
Je to můj příběh o hledání krásy v obyčejných dnech. O maličkostech, které často přehlížíme. A o tom, že někdy nejvíc potřebujeme slyšet, že v tom nejsme sami.
Možná je to deník jedné mileniálky.
Ale dost možná v něm najdeš i kus svého vlastního příběhu.
Používateľskú recenziu môžu vkladať len registrovaní užívatelia
PrihlásiťPřekombinovaná optimistka. Archivářka všedních dnů. Knihomolka. Korporátní přeživší. Toho času učitelka.Vystudovala antropologii, což většinu lidí nejspíš vůbec nezajímá. Ji samotnou ale občas překvapí, jak moc se tohle studium promítá do jejího psaní. Ráda pozoruje lidi, skládá si jejich příběhy a hledá souvislosti tam, kde je ostatní často přehlédnou.
Pod pseudonymem La Frnda si na sociálních sítích vybrala trochu jinou cestu a místo vlastní tváře nechává mluvit text. Fascinují ji obyčejné věci, které se dějí mezi velkými životními událostmi. Generační absurdity. Vůně vzduchu před bouřkou. Věty pronesené mimochodem. Lidi. Ti hlavně.
Deník mileniálky je její knižní debut. Vznikal během jednoho roku jako osobní deník. Když zrovna nepíše, nejspíš stojí v knihkupectví, sedí v kavárně, čte další román nebo čeká, až začne pršet. Až jednou vyroste, chtěla by být lovkyní bouřek.