Svět se skládá ze hmoty a život z příběhů. Odedávna mám ráda jeden typ vyprávěnek – malé moralitky, duchovní anekdoty, rychle pointované historky v pohádkovém rouše a s trochu prostoduchým úsměvem. Léta je sbírám jako houbař houby, a teď, když jsem už jimi dost nasákla, jsem zkusila napsat vlastní. Podle toho, k čemu jejich smysl tíhne, na sebe berou biblické, orientální či naivně báchorečné převleky. Ale nepatří žádné určité víře ani filosofii. Jsou to jen momentky z nekonečného proudu podobenství, kterými si pomáháme přežít chaos. Všechno, co můžou říct, lze vtěsnat mezi dvě věty – mezi závěr první a poslední historky. „Zevnitř už nikdy nebude klika.“ a „My poslové jsme dosud na cestě.“ Daniela Fischerová