Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a od roku 1997 v tomto oboru pracuje. Přispívala například do magazínu Hospodářských novin IN nebo do cestovatelského magazínu Travel Digest. V roce 2008 se také scénáristicky podílela na několika dílech seriálu Ulice. Hned za svou prvotinu Kroky vraha obdržela od české sekce mezinárodní Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Tu získala i za krimi Dům na samotě. Píše rovněž sbírky povídek pro milovníky koček.

Zdenka Hamerová se narodila roku 1971 a dětství prožila v Lysé nad Labem. V současnosti žije se svou rodinou v Sadské na Nymbursku, kde také pracuje jako vedoucí Kulturního a informačního centra. Na mateřské dovolené začala psát napínavé příběhy plné složitých vztahů. Debutovala v roce 2005 knihou Zasloužíš si smrt. Dále následovaly Nářek ze tmy (2005), Příliš tenkej led (2006), Hlídej si svou holčičku (2009), Vím, co jsi udělal (2011), Klejinčino tajemství (2015) a Bílá tma (2018). Dvakrát získala cenu Havrana za nejlepší detektivní povídku roku. Kromě psaní ráda cestuje, maluje a zpívá s amatérskou kapelou.

Lucie Šilhová je novinářka a prozaička, od profesních začátků se kromě ryze ženských témat věnuje také medicíně, psychologii a životnímu stylu vůbec. Psala pro lifestylové magazíny Elle, Marianne a Cosmopolitan, vedla časopis Puls a přílohu Ona Dnes deníku MF Dnes. V současné době vede přílohu Styl pro ženy v deníku Právo a nadále se věnuje popularizaci medicíny, o čemž svědčí její kniha rozhovorů Pozná kardiolog zlomené srdce? nebo knižní rozhovor s lékařkou Kateřinou Cajthamlovou Zázraky jsou logické. Psychologické povídky ze života současných žen sepsala v knížce Sukničkářky a úspěch slavila také se svou fejetonovou sbírkou  Beru to na sebe, na niž navázala titulem Svedu to na tebe.

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Je úspěšnou literární překladatelkou a věnuje se i vlastní literární tvorbě. Z angličtiny přeložila více než dvě stovky beletristických titulů pro děti i dospělé, překládá také non-fiction literaturu. Za překlad románu Michelle Paverové Zrádce přísahy byla v roce 2010 oceněna Zlatou stuhou a stejné ocenění získala i v roce 2021 za svou knihu Psí dny. Na kontě má několik thrillerů Znič to jméno, Krutý měsíc, za který získala cenu Magnesia litera, a Dravé zvěři napospas. Literaturu miluje od útlého věku, zpaměti cituje Vinnetoua, sbírá verneovky a svým autům dává literární jména.

Barbora Šťastná vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie. Nyní je editorkou archivu Paměť národa společnosti Post Bellum, která zaznamenává vzpomínky pamětníků na střetávání s dramatickými okamžiky dějin. V letech 2010–2018 zachycovala postřehy z každodenního života na svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a další sbírky fejetonů Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. Po nich následovala Láska pro samouky (zfilmováno pod názvem Život pro samouky), rodinný příběh Hezčí svět a trojgenerační román Samotářky. V Hotelu Atlantic zachycuje putování Židů ze střední Evropy do Palestiny během druhé světové války.

Petra Klabouchová pochází z jihočeského Husince, kde to odjakživa přálo revolučním myšlenkám. Po studiu novinařiny a psychologie na Masarykově univerzitě v Brně se začala věnovat psaní. Literární talent rozvinula jako manažerka rockových kapel během cestování po Evropě i USA. Tato divoká a hlasitá léta zachytila v knize Na plný koule. Její literární repertoár zahrnuje také zábavné a dětem přístupné Upíří storky, pohled do osmdesátých let Poslední kubánské pomeranče, exkurzi k odkazu starověkého Egypta Podvod zlatého faraona i psychologický krimi thriller Anglická zahrada. Nejvýrazněji na sebe upozornila detektivkou Prameny Vltavy o zlu vyvěrajícím z hlubin spisovatelčina rodného kraje. O zločinu zahaleném desetiletími mlčení vypráví i v knize U severní zdi.

Klára Mandausová vystudovala vysokou školu ekonomickou v Praze. Třináct let pracovala v MF DNES, kde psala o zdraví a rodinných financích, byla redaktorkou Marianne a Forbes. Nyní je literární redaktorkou v nakladatelství Mladá fronta a věnuje se i vlastnímu psaní. Na kontě má patnáct knih jako autorka nebo spoluautorka. Patří mezi ně romány Slunečnice, Odměna za nevěru, Proti srsti nebo Když na horách svítá. Spolu s psychiatrem Radkinem Honzákem vydala publikace Holky to někdy nemaj lehký, Muži jsou vinni? či Hoď je za hlavu. Vedla také knižní rozhovor s duchovním Markem Orko Váchou a připravila publicistickou knihu Vietnamské srdce, český domov. 

Jana Poncarová je spisovatelka a novinářka. Inspiruje se skutečnými událostmi z dějin 20. století, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Debutovala v roce 2018 románem Podbrdské ženy, který se setkal s nadšeným čtenářským ohlasem. Za román Eugenie získala Cenu čtenářů v soutěži Česká kniha 2020. Následovaly romány Alžběta a Nina, Cyklistka, Herečka, Nultá hodina a Dvojí život. Ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem napsala knihu Deník Věrky Kohnové připomínající osud této židovské dívky a její rodiny. Věrčin příběh převyprávěla dětem v knížce Tajemství Věřina deníku vydané nakladatelstvím Albatros. Pro netradiční turistickou edici připravila průvodce Za tichem: Český les.

Scarlett Wilková je novinářka, která se psaní se věnuje od chvíle, kdy po maturitě nastoupila do redakce podnikového časopisu v Ostravě. Poté pracovala pro různá média, posledních dvacet let píše především pro Magazín DNES, kde se zaměřuje na rozhovory a témata týkající se společenských trendů. Podílí se také na neziskových projektech týkajících se problematiky života lidí v seniorském věku. Spolupracuje se společností Post Bellum provozující databázi Paměť národa. Pro ni zaznamenala vzpomínky řeckých pamětníků, které inspirovaly románový debut Až uvidíš moře. Ve svém druhém románu Ty chladné oči se dotýká tématu kolaborace s nacistickým režimem během druhé světové války. Knihou Desetkrát a dost se vrací do Řecka. Její román Když přišli psi líčí osudy obyvatel poválečných Beskyd.

Miriam Blahová se narodila roku 1989 v nejvýchodnější části České republiky, v současné době žije se svou rodinou v Ostravě. Pracuje jako editorka, ráda čte a ještě raději píše. Působila jako copywriterka, uspěla v literární soutěži a přispěla svou novelou do sborníku povídek Letní kraťasy. Od roku 2019 píše romance, které v sobě spojují současnost a historii. Její prvotina Příběh slunečnice se částečně odehrává během druhé světové války. V Příběhu akvamarínu vypráví o dřevařské kolonii na Jablunkovsku v první polovině devatenáctého století. Stejnou lokalitu zachycuje o sto let později také v Příběhu mateřídoušky.